Rozrážejíce a převracejíce vše v dosahu jsem doběhl až ke psacímu stolu hned vedle dveří. Stačilo jen přeskočit srovnané palety, nebo co to bylo. Otočil jsem hlavu do tmy za mnou, celá podlaha se hýbala, stejně tak i věci kolem mě. Začala se mi točit hlava, dostavily se i křeče žaludku. Oháněl…
Nikdo se tam nepohyboval, to bych viděl. Klečel jsem v trávě hned u cisterny. Náhle se ozval zvuk, který mě teda opravdu vyděsil. Jakési chrochtání a mlaskání. Znělo to někde za pecí. Hlasitě tam šustila tráva a řinčely tam o sebe plechovky, to poznám. Upřímně..neměl jsem odvahu si ani lehnout na…
Po zastřelení tý bytosti jsem zůstal chvíli stát a nepřítomně zírat na její mrtvolu. Palice se mi motala a za chvíli se dostavila i bolest prstů. Dlaň byla rozedřená do krve a v konečcích prstů zaražené kusy střepů. Ta bolest byla příšerná a já se začal klepat. Nebudu lhát, že mě vytryskly slzy.…
Začala mě dřevěnět noha, ale nedovolil jsem si udělat jediný pohyb. Ten chlap mě uchvátil. ,,Nejhorší bylo, že ten hajzl byl schovanej někde ve tmě. Vzduchem se začal nýst odpornej pach škvařícího se masa a zvenčí se ozvalo vytí, hladové vytí. Určitě to cejtili na míle daleko. Neměl jsem jinou…
Sergej L. Andropov se narodil jako první a jediný syn 29. května 1978 Mikhailovně a Lvovi Andropovým ve městě Voroněž v Rusku. Jedináček byl vychován v nuzném baráku na kraji města a život se s ním příliš nemazlil. Už jako malého ho otec velmi krutě bil i za naprosté maličkosti a nebýt jeho matky,…
14.8.2012 – Za 2 hodiny dorazíme do Černigovu. Jsem vzrušený. Cesta k Černigovu se táhne jako smrad. Těch pár stalkerů, co jsem potkal, vypadalo vyčerpaně, špinavě a bágly měli nacpané k prasknutí. Když jsem se zeptal, co tam nesou, řekli mi, že bych jim stejně nevěřil. Začíná mě zajímat, jak se…
Deník Stalkera – Díl třetí 16.8.2012 – Vylezl jsem z podkroví. Bože, bez zbraně je to divnej pocit. Pocit strachu a bezmoci. Došel jsem k ohni, kde ještě seděli 3 stalkeři. Zbytek spal. „Á, zobák. Posaď se u nás, chlape,“ spustil jeden z nich, až podezřele milým hlasem. S mírnou nervozitou, jsem…
Deník stalkera – díl sedmnáctý ,,Nemá šanci.", problesklo mi hlavou. Když se ten chlap snažil o poslední záchranu, prorezlá střecha nad místem řidiče se propadla a on se skácel přímo do hejna. Krysy se na něho vrhly a trhali ho na kusy. Na to jsem se už nemohl dívat a pomalu jsem se pustil po…
Deník Stalkera – Díl jedenáctý Déšť se mi jako jehly zabodával do obličeje. Cesta byla šíleně rozpraskaná a šlo se mě špatně. Ani nevim, jak jsem tudy mohl běžet a nezakopnout. Ušel jsem pár metrů a nalevo ode mě se vynořila nějaká plechová maringotka, úplně sežraná rzí. Vedle ní se válely sudy a…
Deník Stalkera – Díl osmý Sešel jsem po schodech dolů. Naproti mě visela ze stropu slabě zářící žárovka. Elektřina? To je teda komfort. Byla tu větší zima, než venku a podivný smrad. Jakoby kouř. Chodbička byla krátká asi jen deset metrů a na konci další žárovka osvětlovala „dveře“ nalevo. Spíš…
